Malé černé

Dneska jsem se probírala šatní skříní a po krátkém váhání učinila následující objev: mám spoustu šatů a taky spoustu tepláků. Šaty od porodu nemám skoro kam nosit, tepláky, resp. elasťáky nosím pořád. Tak to trochu otočíme. Tepláky a všechny ty tzv. domácí věci půjdou prozatím do krabice, o které jsem psala tady, abych se jich lehce vzdala a věděla, že v nejhorším se po nich neslehla zem, nicméně po dnešní testovací jízdě už si nemyslím, že nějaké nejhorší bude. Naopak. Už jste někdy oblékly na doma malé černé? Pokud ne, tak vám to doporučuju teď hned vyzkoušet. To je pocit! Nejdřív si připadáte divně, ale pak si dáte nohu přes nohu i když to nikdo nevidí, manželovi odpovídáte šarmantněji a cítíte se tak nějak vznešeně. Jsem teď na hlavní pracovní poměr rodič, což mě ale nijak nestigmatizuje, že bych MUSELA doma nosit to tzv. domácí oblečení! Proč? Protože je to levné a pohodlné? Nesmysl - na šatech s teplýma punčocháčema není nic drahého - v každém second handu najdete malé černé (nebo jejich sportovnější verzi) za dvě tři stovky a není na nich rozhodně ani nic nepohodlného a to, že se trochu zničí flekama od mrkvičky je prostě součást života. Kdybych čekala dva tři roky, než se vrátím "mezi lidi" (copak dítě a manžel nejsou lidi říkala jsem si dneska? A co já? Doma se vidím v zrcadle mnohem častěji než v práci...), kdo ví, jestli bych si na sebe tyhle modely ještě vůbec oblékla - kdo ví, co se bude nosit, jakou budu mít velikost a náladu za dva roky... Myslím, že si na sebe zítra vezmu i perlový náhrdelník. Život je teď a tady, k čemu mi to je ve skříni:)